„Jak je možné, že máš z toho názvosloví zase čtyřku? Dyť ses ho před týdnem s tátou učil,“ uhodila Tamara na svého čtrnáctiletého syna.
„No právě, že už před týdnem. Jsem ho zase zapomněl,“ hájil se syn.
„Jak ho můžeš zapomenout? Dyť já si ho pamatuju jenom z toho, jak jsem vás poslouchala při vaření.“
„Ale ten oběd se ti tenkrát, mami, povedl. To byla dobrota!“