V seriálu o neoficiální kultuře na Českolipsku během období budování socialismu se už několik let střetávají dvě generace. Jedna zažila politické tání druhé poloviny šedesátých let a těžce nese, že v posledních dílech dostávali přednost ti, co se angažovali o dvacet let později.
S Petrem Königem jsme o tom krátce diskutovali takřka pokaždé, když jsem si zaskočil na pivo do Skleníku na Slovance. "Po roce se symbolicky uzavřel kruh o vývoji místního undergroundu osmdesátých let vyprávěním Jana Nevoleho, který vzpomínal, jak se stal dům jeho rodičů středem protistátní činnosti. Ovšem tehdy byla jeho matka, Libuše Nevolová, zasloužilou politickou pracovnicí Okresního kulturního střediska v České Lípě, a to v letech 1971 až 1990. Pořádala kulturně-politická školení," upozornil mě Petr König.
Ano, život není černobílý. Podotýkám, že Jan Nevole přede mnou tuto skutečnost neskrýval a v textu se objevila. Každopádně s Petrem jsme se dohodli, že mi pomůže dát dohromady text o Františku Lipenském, velmi výrazné osobnosti České Lípy, na kterou se podle komunistů mělo co nejrychleji zapomenout. Jak je Petrovým zvykem, poslal mi vlastně takřka hotový text, který sestavil ze svých vzpomínek, vzpomínek svého kamaráda Petra Charváta a také z jednoho dílu Příběhů 20. století vysílaného na stanici Radiožurnál. Autorem pořadu a textu je historik Vlastivědného muzea Tomáš Cidlina.
Přemýšlel jsem, jestli náš text nebude jen opakováním toho, co už zaznělo v Tomášově reportáži, ale pak jsem si řekl, že díl o Františkovi Lipenském by se v našem seriálu objevit měl, aby se zaplnil další díl mozaiky. A jasné je i to, že oslovuje jiný typ čtenářů – i ty, kteří nesledují internet nebo veřejnoprávní rozhlas.
František Lipenský se narodil v roce 1932 ve velmi dobře situované rakousko-uherské rodině v České Lípě. Vlastnili firmu a dům s obchodem na někdejší Brückenstrasse (později Gottwaldova, která byla zbořena v roce 1967), kde se prodával textil a likéry. Své obchodní aktivity úspěšně rozvíjeli i ve firemních filiálkách v různých evropských přístavech.
Rodina měla příbuzné po celé někdejší monarchii, a tak mohl František Lipenský s otcem v osmatřicátém roce navštívit ve Vídni svého strýce, důstojníka rakouského generálního štábu. Z okna jeho služebního bytu na Mariahilferstrasse viděli příjezd Adolfa Hitlera a jeho triumfální oslavy rakouského anšlusu. Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava se Česká Lípa jako významná železniční stanice stala střediskem průjezdu velkého množství vojenských transportů. Na odstavných kolejích městského nádraží v České Lípě se vlaky připravovaly k dalšímu přesunu do Říše. Jak vzpomínal František Lipenský, o tyto válečné transporty se zajímali především členové místní organizace Hitlerjugend.
Po vypuknutí Druhé světové války narukoval Františkův otec do Wehrmachtu. V průběhu války se dostal na ruskou frontu, kde sloužil jako důstojník u vojenské rozvědky. Časem se v Doněcku blíže seznámil s ruskou tlumočnicí Sašou, které se koncem války podařilo utéci ze zajateckého transportu a doputovat na domluvenou adresu do České Lípy. Otec se jako válečný zajatec dostal do lágru v Rosenheimu, odkud se vrátil domů.
V prvních poválečných letech se rodiče Františka Lipenského rozvedli a matka odešla do Švýcarska. Později, v padesátých letech, po velmi složitých repatriacích občanů Sovětského svazu, se podařil legalizovat doposud tajný pobyt Saši v Československu a otec se následně se Sašou oženil.